Tak je to zase tady, masopustní čas. Čas karnevalů, masopustních průvodů a tancovaček. Nevím, co to je, neumím to pojmenovat, ale v tuhle dobu mě ovládá cosi. To cosi mě nutí dělat bláznivé věci. A nejsem v tom sama. Podobně je na tom část mého příbuzenstva a dokonce i přítelkyně. Nepochopím, co je to za sílu, která mě donutí, tak jako třeba letos, brodit se půl metrem sněhu zahradou a oškubat břečťan, který před tím několik let pěstuju. Co je to za sílu, která mě donutila riskovat zničení památečního vyšívaního spodního prádla po mojí prababičce, síla, která způsobí to, že můj bratr si oholí nohy i jiné části těla, že si obleče dámské punčochy a podprsenku, síla, která nás nutí utratit nemalé peníze za paruky a jiné doplňky, síla, které zapříčiní i to, že si vzájemně pomalujeme ruce i jiné části těla zelenou barvou, přestože si nejsme jisti, že je smývatelná, síla, která mi sundá brýle a já jsem ochotna se i při svých šesti diopriích pohybovat jen ve škrabošce. Ta samá síla nás přinutí, že riskujíc svoje zdraví, oblečení jen v těch košilkách a v letních střevících šlapeme po zasněžené cestě směrem k hospodě, a tam tančíme odvážné reje.
Když se na to podívám zvenčí, musím konstatovat, že jsme fakt banda šílenců. Ale koukněte, jak nám to slušelo
více foteček zde: http://ladu.rajce.idnes.cz/masopust_2010/