Můj svět – aneb jak to vnímám já

V neděli jsem byla jakási unavená a tak jsem jako večerní program  zvolila televizi. Film na ČT1 mě nezaujal, přepnula jsem na NOVU a tam TALENTMÁNIE, přepnu na PRIMU, tam TALENTMÁNIE. Tyhlety pořady nejsou udělané tak, že bych je právě milovala. Vadí mi, že do televize pustí i lidičky, ba přímo schválně je tam  nastrčí, kteří talent nemají a ti se tam pak ztrapňují. Připadá mi to smutné a je mi těch lidiček líto. Ale na chvilku mě pořad  zaujal. Spousta lidí  totiž prokázala, že talent má. Viděla jsem třeba chlapíka, který zpíval operní árii jak profík, viděla jsem tříletou holčičku, která poznávala vlajky států o jejichž existenci nemám ani tušení, natož abych znala jejich vlajku. Ale pak se to stalo. Na jeviště nastoupila skupina roztleskávaček a předváděla sestavu, která obnášela i prvky, které byly k vidění v časech spartakiády v provedení armády. Ty slečny vytvářely pyramidy z žívých těl těl, vrhaly se z výšky do rukou svých kolegyň, byly dost šikovné. Jenže se vloudila chybička a jedna z těch děvčat spadla. Ošlivě z výšky spadla na záda. Zůstala ležet na zemi a ostaní se dovolávali zdravotníka. Lucka Bílá v porotě reagovala přesně jako žena matka, bylo vidět, že je vyděšená. Taky jsem se lekla. Přestože jsem si říkala, že pořad není přímý přenos a kdyby se něco vážného stalo, nebudou to ukazovat v televizi, přes to všechno jsem měla o to děvče strach a ráda bych se hned dověděla jak vážné zranění si způsobila. A co na to komerční televize? Ta i zranění toho děvčete dokázala využít po svém. Ohlásila, že o stavu děvčete nás bude informovat po reklamě. Fakt hnusný způsob jak udržet lidi u televize. Mě si udrželi jen po tu chvíli, než oznámili, že zranění té dívky není vážné. A příště, příště  rovnou přepínám.