Ve vesnici vzdálené vzdušnou čarou od mého bydliště jen asi 15km odhalují právě v těchto dnech masový hrob německých obětí z konce války.
http://www.novinky.cz/domaci/208794-policie-na-jihlavsku-odkryva-masovy-hrob-zavrazdenych-nemcu.html
Vyšetřování není ukončeno a já bych si moc přála, aby to nebyla pravda, ale všechno nasvědčuje tomu, že to pravda je. Vyděsilo mě to. Vyděsilo mě to, že se to stalo a taky to, že to mohlo zůstat tak dlouho utajeno. Vždyť o tom musela vědět celá vesnice. Na vsi ví každý o každém téměř vše. Věděl soused o sousedovi, že je vrah? Věděla manželka o manželovi, že je vrah? Věděla sestra o bratrovi, že je vrah? Jak s tím mohli žít? Jak se asi žilo těm, kdo se toho přímo zúčastnili? Cítili vinu, nebo si i po vystřízlivění mysleli, že jsou hrdinové? Žralo je to uvnitř, nebo to prostě vytěsnili? Žili svoje životy bez výčitek svědomí? Napadlo je někdy, když chovali svoje děti a vnoučata, že ti, co tam hnijí v hrobě, mohli mít taky rodiny? Já vím, můžete argumentovat, že byla válka, že se nám to teď mluví, když jsme tu dobu nezažili, ale ona v těch dnech už válka nebyla, oni slavili vítězství, opili se a pak vraždili lidi určené k odsunu. Možná jim někteří z nich za války ubližovali, ale možná se provinili jen německou národností. A já myslím, že ani ve válce by nemělo být dovoleno vše, natož pak po válce.
Dopsáno 19.8.2010
Byla jsem dnes přát k 81.narozeninám v jedné rodině. Přišla řeč i na toho téma. Oba manželé pamatují tu těžkou dobu. Oba dva znám od dětství a vážím si jich. On se mi snažil vysvětlit, jak a proč k tomu mohlo dojít. Sám říkal, že na konci války jako čtrnáctiletý se dostal ke zbrani a taky řekl, že kdyby mu někdo v té době řekl střílej, tak že by zastřelil. Mezi lidmi bylo tolik nenávisti k německému národu, že život němců prý jakoby neměl žádnou cenu. Měl pochopení pro to, co se stalo. Chápal to jako odplatu lidí za všechna příkoří, která se stala za války. Paní se spíš klonila k mému názoru, přestože prožívala stejnou dobu jako on. Tak nějak jsem měla pocit, že se hodně liší ženský pohled od mužského. Muži jsou prostě válečníci a my ženy....jsme prostě ženy.